Jelen sika

Jelen sika (Cervus nippon nippon)

 

Vzhled

Jelen sika je menší než jelen lesní. V kohoutku je vysoký do 120 cm. A váží od 80 do 100 kg. V létě je kaštanově hnědý, s velkými bílými skvrnami uspořádanými v podélných řadách. Na hřbetě je podélný černý pás, okolí ocasu čistě bílé. V zimě skvrny mizejí, srst je pak šedohnědá. Dalším rozdílem od jelena lesního je kratší z profilu trojúhelníková hlava a menší paroží, které má obyčejně 8 výsad.

Rozšíření

Původní domovinou siky je Mandžusko, východní Čína, Japonsko, Korea a na sever zasahuje až do Ussurijského kraje v Rusku.
U nás mimo zoologických zahrad a obor se vyskytuje především ve zmiňované Manětínské vrchoviny odkud se rozšířil především na Tachovsko, Domažlicko a okolí Slavkovského lesa. V podstatě se s nim můžeme setkat ve větší části Plzeňského a Karlovarského kraje.

Způsob života a potrava

Jelen sika žije téměř stále ve větších nebo menších tlupách. Kromě doby říje, kdy se obě pohlaví stýkají, žijí laně s mláďaty v mateřských tlupách a jeleni se sdružují do zvláštních, vesměs málo početných, v nichž zůstávají téměř až do říje. Tlupu holé zvěře vede vždy zdravá a zkušená matka, láčava, která však nemusí být vždy starou laní. Tlupu jelenů zpravidla vede její nejmladší člen, kdežto staří jeleni bývají většinou vzadu. Na Domažlicku v oblasti Sedmihoří jsem nikdy nespatřil větší stádo než 5- 7 kusů. Siky mají rádi střídavé poměry porostní a terénní s proměnlivou pastvou. Za normálních situace má během 24 hodin potřebu se asi 8 krát pastvit.
K večeru opouští svá lože a přechází zprvu v travnatých houštinách, později se setměním vytahuje do sečí, lesních luk a někdy i do polí. K ránu se pak opět vrací do houštin, kde zalehává. I zde ovšem existují výjimky. Pozoroval jsem v červenci pastvící se jeleny uprostřed rozsáhlého jeteliště kolem šestnácté hodiny.
Potravou siky jsou letorosty a větvičky keřů i stromů, různé byliny, hlízy, houby, živá kůra, listy, pupeny a plody stromů, zvláště žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny, ovoce pláňat i různá zelenina a polní plodiny. V zimě jsou to z více než 60% lesní dřeviny. Velké škody působí především loupáním a ohryzem lesních dřevin. Citelný může být i okus kultur.
Jako všichni přežvýkavci potřebuje nezbytně i sika kuchyňskou sůl k vázání množství drasla v rostlinné potravě.

Rozmnožování

Říje jelena siky probíhá od září až do listopadu. Proti jelenu lesnímu neprobíhají boje o laně u siky tak urputně. Přesto hlavně v oborách v omezeném prostoru může souboj dvou samců skončit tragicky. Stejně tak může říjný jelen napadnout i člověka. Ve volné přírodě je toto nebezpečí minimální.
Laň klade jednoho, zřídka dva kolouchy po 220 dnech březosti zpravidla v červnu. Mládě kojí až do příští říje i když zelenou potravu přijímá kolouch již od druhého měsíci života. V zajetí se sika dožívá až dvaceti let.
V literatuře se můžeme setkat s názorem, že jelen sika se kříží s jinými druhy jelenovitých. Tento názor je pravdivý v případě jeho nejbližšího příbuzného jelena Dybowského ( Cervus nippon hortulorum) a dojít k němu může pouze v zajetí. Nesetkal jsem se ještě s tím, že by se křížil s našim jelenem lesním ( Cervus elaphus). Naopak často slýchávám názory odborné i laické veřejnosti zabývající se zoologií, ekologií či myslivostí, že v místě svého rozšíření sika vytlačuje našeho původního jelena.

Ochrana

Podle vyhlášky 245/ 2002 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 7. června 2002 je podle §. 1 písmeno n) povolena doba lovu jelena siky ( jelen, laň a kolouch ) od 1.8. do 31. 12. s výjimkou celoročního odchytu v oboře při překročení normovaných stavů.
Přes škody, které v oblastech přemnožení sika působí se domnívám, že je zajímavým zpestřením naší fauny a rozumným odstřelem se dají jeho stavy udržet na odpovídající úrovni.

český název	Jelen sika
latinský název	Cervus nippon nippon
hlavní znaky	Menší než Jelen lesní evropský, v létě kaštanově hnědý s bílými skvrnami, v zimě šedohnědý.
způsob života	Skrytě v lesních porostech, na pastvu vychází po setmění. Žije v menších, výjimečně i větších tlupách.
rozšíření ČR	jihozápadní Čechy
rozšíření svět	Mandžusko, východní Čína, Japonsko, Korea a na sever zasahuje až do Ussurijského kraje v Rusku.
potrava	Letorosty a větvičky keřů i stromů, různé byliny, hlízy, houby, živá kůra,listy, pupeny a plody stromů, zvláště žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny, ovoce pláňat i různá zelenina a polní plodiny. V zimě z více než 60% lesní dřeviny.
doba březosti	220 dnů
počet mláďat	1- 2
ochrana	Dle vyhlášky 245/ 2002 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 7. června 2002

zdroje:
Příroda.cz
Světem zvířat I. díl - savci (Dr. Hanzák, Dr. Veselovský. Albatros, Praha 1975)
Myslivost (Kolektiv autorů. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1966)
The Children´s Animal World Encyklopedia in colour (The Hamlyn Publishing Group Limited, London 1968 Kolektiv autorů)
Příroda v ČSSR (Dr. Čihař a kolektiv. Práce, Praha 1978)
Převzato z priroda.cz