úterý 12. ledna 2016

Border terier

Vážení myslivci, kynologové,

Dlouho jsem se nemusel rozhodovat o plemeni, se kterým začnu psát článek v kategorii kynologie. Ano spousta z Vás poznala, že se jedná o Border teriera. Máme totiž rovnou dva. Po letech držení Velsch teriera bylo naše rozhodování a debata jaké plemeno obsadí na následující roky volieru velice horlivé. Osobně mě to táhlo vždy k drsnosrstému jezevčíkovi, ale nakonec jsem ustoupil a udělal jsem dobře. Mnozí z Vás, kteří toto plemeno mají již nebudou chtít jiného psa, je totiž srdeční záležitostí.

Border teriér

Border terier je psí plemeno vyšlechtěné ve Velké Británii v 18. století. Patří jak mezi teriéry, tak mezi lovecké psy. Hraniční pes.
V něčem je jako každý teriér: smělý, aktivní, přirozeně ostrý, velmi houževnatý. Přesto s ním prý je snazší pořízení než s většinou jeho příbuzných. Má být klidnější, mírnější a poslušnější. Důležité bylo, aby byl tak malý, aby se vešel do nory, tak ostrý aby, se nezalekl lišky ani jezevce, a tak otužilý, aby mu nedělalo problém skočit pro střelené zvíře do ledové vody. Dodnes patří ve své vlasti mezi lovci k nejoblíbenějším teriérům. Border má po materiální stránce jen malé nároky. Není nutno ho složitě upravovat jako většinu teriérů, nešpiní se. Je malý, skladný a přizpůsobí se čemukoli. I domácím zvířatům a ostatním psům. Postupně se border stal i docela oblíbeným pejskem rodinným. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám. Je lehko vycvičitelný.

Vzhled

  1. Především je to pracovní teriér.
  2. Hlava a lebka: Hlava se podobá hlavě vydry, v mozkovně je přiměřeně široká, čenichovou partii má krátkou a silnou.
  3. Nos: Černě zbarvenému nosu se dává přednost, ale nos zbarvený játrově hnědě nebo masově není závažnou vadou.
  4. Oči: Tmavé, živého výrazu.
  5. Uši: Malé, tvaru písmene V, přiměřeně silné, dopředu klopené, vnitřními okraji přiléhající k lícím.
  6. Chrup: Nůžkový skus, přičemž horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní. Zuby jsou v čelistech zasazeny kolmo. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je těžká vada a je krajně nežádoucí.
  7. Krk: Středně dlouhý.
  8. Trup: Hrudník je hluboký, úzký a dost dlouhý. Žebra zasahují daleko dozadu, nejsou příliš klenutá, takže je psa možno oběma rukama obejmout za plecemi. Bedra jsou silná.
  9. Hrudní končetiny: Rovné, nepříliš hrubých kostí.
  10. Pánevní končetiny: Uzpůsobené k běhu.
  11. Tlapky: Malé, se silnými nášlapnými polštářky.
  12. Ocas: Spíš krátký, silný u kořene, směrem ke konci se zužuje. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však nad hřbet zatočený.
  13. Srst: Hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Kůže musí být silná.
  14. Zbarvení: Červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky, modré s tříslovými odznaky.
  15. Hmotnost: psi 5,8-7,1 kg, feny 5,1-6,4 kg

Úprava srsti

Technika a nástroje

Základním principem trimování je nutnost dostat z kůže chlup celý i s kořínkem. Pokud je chlup přetržen nebo přestřižen, hrozí nebezpečí, že takový chlup nevypadne a poroste dál, čímž se kvalita srsti výrazně mění. Z výše uvedené skutečnosti vyplývají požadavky na techniku úpravy. V žádném případě se žádný drsnosrstý teriér nesmí stříhat. Po ostříhání roste srst špatné kvality, je měkká, mnohem více se špiní, ztrácí se její barevná sytost. Je velmi pracné jednou ostříhaného psa následně vytrimovat. Při opakovaném stříhání se pes otrimovat už de facto nedá. (Velký pozor je třeba dávat na psí salóny, které slibují úpravu trimováním, ale ve většině případů psy jen lehce přetrimují na hřbetě a zbytek ostříhají.) Staří chovatelé používali při trimování pouze prsty, což je způsob sice ideální, ale dosti pracný. Dnes jsou k dispozici speciální trimovací nože. Jejich výběru je nutné věnovat pozornost, správný trimovací nůž umožňuje uchopit a najednou vytrhnout větší počet chlupů. Rovněž by neměl být problém s jeho pomocí vyčesat důkladně podsadu bez poškození krycí srsti. Především je nutné dbát na to, aby nástroj, pomocí něhož škubeme, byl tupý a chlupy nepřeřezával.
Vlastní trimování se provádí následovně – mezi palec a ukazováček nebo mezi plochu nože a palec se uchopí slabý chomáč chlupů a vytáhne se. Postupuje se ve směru růstu srsti.

Po otrimování kvalitní zralé srsti by měly být na zvířeti již viditelné krátké pesíky nové srsti. Někdy, zvláště po zimním období nám na psu může po otrimování zůstat i bohatá podsada, kterou je třeba trimovacím nožem ještě důkladně pročesat.

Sponové nůžky, trimovací nože, nůžky, efilační nůžky, hřeben.

Četnost

K četnosti trimování lze mít dvojí přístup - je možné nechat psa zarůst a otrimovat ho, až když se podobá spíše střapaté kouli nejistého původu než elegantnímu teriérovi. Pro aktivní myslivce se psy ustájenými trvale venku je však tento postup – zvláště v zimním období – jediný možný a četnost trimování těchto jedinců je 2-3x do roka.
Druhá možnost je protrimovávat psa průběžně. Nejlepší je ve vhodném termínu psa úplně otrimovat a pak už srst jen udržovat, to je proškubávat pouze uvolňující se chlupy. Tento postup je zvlášť výhodný u vystavovaných jedinců.


Veškerá péče o srst u tohoto plemene spočívá - kromě občasného pročesání hřebenem - v pravidelném trimování, a to buď jen prsty nebo trimovacím nožem. Přineseme-li si domů štěně border teriéra, zvykáme ho na česání hřebenem či trimovacím nožem – zatím pouze na česání, vlastní trimování přijde na řadu teprve, až bude co trimovat. Asi okolo 4 měsíců věku je vhodné vytahat prsty již odumřelou štěněčí srst. Pokud není pes vystavován na výstavách, stačí jej trimovat 2-3krát ročně, pes vystavovaný na výstavách či držený v bytě se pravidelně přetrimuje zhruba každých 6-12 týdnů dle individuálních dispozic jedince. Není to nijak náročné, protože odstávající, trochu přerostlá srst se dá lehce vytrhnout prsty. Vždy se však odstraní jen "zralá", tedy již odumřelá, srst.
Na hlavě a na uších se prsty pečlivě vytrhají všechny staré chlupy až k obočí a vousu. Obočí se přetrimujte, aby nebylo příliš dlouhé. Také vous se zkracuje, zvláště zespodu, ale s mírou. Starším psům vyrůstají zdola husté vousy, které připomínají knírače, ale hlava border teriéra by se měla podobat hlavě vydry. Srst před očima se odstraňuje, aby se uvolnili oči. V uších roste většinou jen málo chlupů, které je ale nutné vytrhat.

Hlava před a po úpravě.


Na hrudních končetinách se vytrhají všechny kudrnaté chlupy. Na jejich zadní straně, ani na pánevních končetinách nesmějí rušit upravený vzhled žádné třásně. Přesahující srst na tlapkách se stříhá. Silný ocas se trimuje tak, aby se postupně zužoval ke špičce, která se zakulacuje. Když jdou dlouhé chlupy na spodní straně ocasu špatně ven, mohou se po přetrimování ještě přistřihnout efilačními nůžkami.
Základní úprava srsti tedy kopíruje přirozený tvar těla, na výstavu má být střední délky, pouze na mordě se nechává ne příliš mohutný vous a srst na uších a citlivých partiích se udržuje krátká. Je vhodné si ještě v dostatečném předstihu před případnou výstavou vyzkoušet, jaká délka srsti a jaký typ úpravy určitému jedinci nejlépe "sedne", eventuelně kontaktovat zkušeného chovatele plemene a požádat ho o radu či pomoc.

Lovu zdar!



pondělí 11. ledna 2016

Brokové zbraně

Brokové zbraně

Jedná se o dlouhé zbraně s hladkým vývrtem určené ke střelbě hromadnou střelou v našich končinách většinou v následujících provedeních:
  • s lůžkovým závěrem a sklopnými hlavněmi- jednohlavňové (jednušky), s hlavněmi vedle sebe (dvojky), s hlavněmi nad sebou (kozlice), vícehlavňové (na zvláštní přání)
  • samonabíjecí - opakovací - s pohyblivým předpažbím, s otočným odsuvným závěrem
Brokovnice je zbraň s hladkou vodící částí vývrtu hlavně a je určena pro střelbu hromadnou střelou (broky, posty) nebo jednotnou střelou (S-Ball, Brenneke, Ideal, sférická střela atd.)

Základní části brokovnice: hlaveň, baskule, pažba, předpažbí, příslušenství (kování, botka, úchyty řemenu)

Ráže Brokovnice

Označuje se uvedením ráže brokové hlavně a délkounábojové komory. - ráže bokové hlavně je číslo udávající počet stejně velkých koulí odlitých z jedné anglické libry olovo (453,93g) které projdou lehce suvně vývrtem hlavně , např: 1 libra olova se rozlije např do 12 koulí po ráži 12 do 16 koulí do ráže 16 atd. U menších ráží než je 32 je uveden průměr vývrtu v tisícinách palce např. r 36 = 410, Délka nábojové komory brokových hlavní bývá nejčastěji 70 mm U starších zbraní se můžeme setkat i s délkou 65mm, Stále více se však rozšiřuje délka hlavní nábojové komory 76mm magnum ojediněle pak supermagnum. Trošku zbytečné v našich podmínkách. Spojením
ráže brokové hlavně s délkou nábojové komory v mm nebo v palcích je určena ráže brokovnice. např 12x70 nebo 12/70 Pokud vlastníte zbraň z dovozu většinou najdete označení 12GA23/4kde číslo 12 značí ráži písmena GA zkratku anglického výrazu gauge (ráže) a délka nábojové komory je uváděna v palcích. Nejčastější ráže je v současné době12 na dalším místě je pak 20 nejčastěji v provedení nábojové komory s délkou 76mm. Ráže 16 hodně užívaná v minulosti pomalu ustupuje. Doplňkově někteří výrobci nabízejí ráže 28 a 410 pro lov velmi drobné zvěře s ráží menší než 28 a větší než 9mm se nazývají ptáčnice . V USA se na lov divokých husí a divokých krocanů používají i opakovací brokovnice s válcovým odsuvným závěrem ráže 10.

Brokové hlavně a jejich konstrukce

Nábojová komora do které je vkládán náboj přechází přechodovým kuželem do vodící části válcového vývrtu, který je hladký a bez drážek, Tloušťka stěny je proměnlivá a směrem k ústí se zmenšuje. Délka brokových hlavní bývá v rozmezí 600 až 800mm. U loveckých brokovnic to bývá 660 až 710mm. Kratší hlavně bývají na kulobrocích, brokovnicích pro střelbu v lese a další zase v brokovnicích pro střelbu v poli. Hlavne u sportovních brokovnic pro střelbu na baterii bývají nejdelší.

Zahrdlení

Mimoto že vývrt hlavně brokovnice je hladký a bez drážek, má vývrt ještě jednu podstatnou zvláštnost a to, že se válcový vývrt před ústím mění, většinou zužuje v tak zvané zahrdlení - choke - zúžení hlavně -rozdíl průměrů vodící části vývrtu a ústí hlavně s kuželovým náběhem zpravidla  5-10cm před ústím hlavně. Zahrdlení způsobuje urychlení borků a jednak jejich zhuštění směrem ke středu. Dostředný účinek se projevuje menším rozptylem broků v terči, a to tím cíce, čím je zahrdlení větší. Dostředný účinek zahrdlení způsobuje větší zhuštění broků ke středu brokového shluku a zvyšuje krytí. V práci se vyšším krytím prodlužuje účinný dostřel. Zahrdlení rovněž slouží ke zpomalení zátky, která tak po opuštění hlavně již nemůže negativně ovlivnit brokový shluk jeho rozhozením. Podle velikosti zúžení vývrtu hlavně rozlišujeme zahrdlení plné, tříčtvrtinové, poloviční, čtvrtinové a zlepšený válec, Zvláštní je skeetové zahrdelní, které má tvar protilehlých kuželů.

Následující údaje platí pro ráži 12.

Zahrdlení 0 cylindr -ozn. IIIII vývrt není zahrdlení. Průměr je stejný až k ústí.
Zahrdlení 1/4 improved cylinder -ozn. IIII zahrdlení má průměr menší o 0,25 mm (ráže 12)
Zahrdlení 1/2 half choke -ozn. III menší o 0,5 mm
Zahrdlení 3/4 -ozn. II menší o 0, 75 mm
Zahrdlení 1/1 full choke -ozn. I menší o 1mm říká se mu „plné“
Zahrdlení I* 1,25 - menší o 1, 25 mm - „zesílené plné“
Pro ostatní ráže platí tyto koeficienty:

Velikost zahrdlení IIIII IIII III II I I*
Koeficient 0,00 0,0133 0,027 0,0405 0,054 0,0676

U ostatních ráží není zahrdlení v milimetrové velikosti stejné jako u ráže 12 a je přibližně popsáno v tabulce.
Příklad : ráže 12 jmenovitý průměr 18,40 x 0,054 = 0,99 mm
Příklad : ráže 16 jmenovitý přůměr 17,00 x 0,054 = 0,92 mm
Příklad : ráže 20 jmenovitý průměr 16,00 x 0,054 = 0,86 mm
     U zbraní s plným zahrdlením je třeba používat jednotné střely pouze od renomovaných výrobců, jinak hrozí vydutí hlavně, a někdy je problematické použití brokových nábojů s ocelovými broky. Při použití nábojů s ocelovými broky je třeba pečlivě respektovat doporučení výrobce zbraně. viz článek olovo nebo broky.

Mířidla

u brokovnic tvoří plošina neboli hlavňová lišta s muškou. Plošina se vyrábí v různých šířkách nejčastěji 6 - 10 mm a je umístěna po celé délce hlavně. Širší lišty se používají na sportovních brokovnicích zvláště při střelbě na parkur. Muška má většinou kulovitý tvar nebo tvar ležatého válečku o průměru 2-3mm. Je vyrobena z oceli z alpaky nebo průsvitného plastu. Brokovnice na trapa parkuk mívají další mušku ve středu délky plošiny. V dnešní době přibývá průhledné či barevné provedení mušky. V poslední době se značně používají optická mířidla na brokovnice. Jde o kolimátorová mířidla s větším průměrem průhledu bez zvětšení. Zamíření se provádí oběma očima podle zobrazeného červeného bodu na průhledném stínítku kolimátoru.

Brokovnice a její výkon

většinou jde o poměření brokovnice několika veličinami:
- krytí brokovnice
- zhuštění zásahů ke středu
- pravidelnost krytí

Krytí brokovnice:

zahrdlení brokové hlavně zahušťuje brokový shluk a ovlivňuje hustotu - rozptyl borků v terči. TJ krytí brokovnice. Měří se výstřelem do terče o průměru 75 cm na vzdálenost 35m. vyjadřuje se v % a informuje nás kolik broků z celkového počtu broků v náboji zasáhlo terč. Krytí je tedy prostý poměr počtu broků, které zasáhly terč, kupočtu broků v náplní náboje.
krytí v % = počet borků v terči : počet borků v náboji x 100
Údaje o zahrdlení a krytí brokovnice je velmi důležitý, neboť určuje praktické použití zbraně.
Pro lov v pli a na kachny potřebujeme vyšší krytí, neoť střílíme na větší vzdálenosti. S vyšším krytím však průměrný střelec má menší pravděpodobnost zásahu, protože brokový shluk má menší průměr. Nižší krytí využijeme při lovu v bažantnicích v lese a na kratší vzdálenosti. Nižší krytí vyhovuje slabším střelcům pro lepší zásahy na kratší vzdálenosti. Krytí se také snižuje s rostoucí vzdáleností střelby. např. máme li náboje ráže 12/70 s borkem 3,5mm bude krytí v závislosti na vzdálenosti následující:
vzdálenost v m 35 40 45 50
krytí v % 80 60 50 41
krytí v % 70 55 45 38
krytí je také závislé na velikosti broků, čím je velikost krytí větší tím je i krytí vyšší a naopak. každých 0,5mm ve velikosti průměru borků ovlivní krytí o 3-5%

Zhuštění zásahu ke středu

Dalším údajem který se měří je zhuštění zásahů směrem ke středu brokového shluku. Zhuštění zásahů se měří v kruhu (K) o průměru 37,5cm a je stanoveno počtem zásahů v tomto kruhu ku počtu zásahů ve zbývajícím mezikruží (M) kružnice 75 cm
K=K(37,5) : M(75-37,5) x 100


Pravidelnost krytí

Při posuzování umístění brokové rány v cíli je také důležité, zda nevzniká v obrazci zásahů větší místo nezasažené žádným borkem. Pokud by takové místo vznikalo a bylo by větší než 10x10 nebo 15x15 cm, vzniká nebezpečí minutí cíle, i když rána byla dobře umístěna. Posuzování tohoto stavu se nazývá stejnoměrnost nebo pravidelnost krytí a vyhodnocuje se počtem zásahů v jednotlivých kruhových výsečích terče. K tomuto účelu se terč rozděluje na 8 nebo 12 výsečí.

------ převzato z publikace  (Myslivecké Střelectví  - Jiří Hanák)


neděle 10. ledna 2016

Liška obecná - Vulpes vulpes

Kamarádi, myslivci, přátelé,
dlouho jsem se nemohl rozhodnout jakým zvířetem, začnu na stránkách myslivecky.cz, sérii článků zaměřených na představení, jednotlivých druhů, žijících v našich lesích. A nezačnu nikým jiným než, liškou obecnou – (vulpes vulpes).

Je mé velice oblíbené zvíře, byť je to škodná. Liška obecná, patří mezi 12 druhů tohhoto rodu mezi největší. Vyskytuje se téměř všude na severní polokouli. Několik jedniců nasazených v Austrálii koncem minulého století, stačilo vemi rychle zaplavit téměř celý kontinent na mapě vyobrazeno modrou barvou.  S liškou se můžeme setkat prakticky v jakémkoli prostředí: zemědělské půdy, pouště, hory, Liška ze všech divokých zvířat je řazena pro svou povahu adaptace k nejnáchylnějším. 

Literatura

Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymáckých mýtech vystupuje hned v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání zajíc, někdy havran.
Pravděpodobně nejstarším literárním dílem, kde vystupuje liška, je sumerský mýtus Enki a Ninchursanga. Již v tomto mýtu je liška považována za chytrou, proto je požádána bohem Enlilem, aby našla a přivedla uraženou bohyni Ninchursangu, což liška provede.
Řecku se v literatuře liška objevuje např. v Ezopových bajkách hned několikrát, ačkoliv zde není vždy ten, kdo někoho přechytračí, ale někdy je i ona přechytračena.
Liščí moudrost naznačuje i latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“, které se překládá jako „Liška se nedá chytit dvakrát“.
Ve středověku byla liška poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky, na štítu měli lišku např. vladykové z Úloha. Popularitu lišky dokazuje i fakt, že se stala jedním z atributů svatého Bonifáce

Vzhled

Vzhled lišky, je od prvního měsíce liščat, čokoládově hnědý, vzápětí začne nabírat střední odstín kamzíka. Kolem čtvrtého měsíce mají již liščata, kompletní dospělý kožich, na němž převládá zrzavá a hnědá. Mezi jejich prezentační znaky, patří extrementy, které slouží k vyznačení stopy.
Na stopě jsou střední polštářky prstů umístěny víc vpředu od postranních polštářků, než je tomu u psa. (vložit scan obrázku z knihy (myslivost-larrouse str.230 predátoři)

Základní charakteristika

Lišky obecné je uváděna v rozměrech: délka: od 0,70m do 0,80m, Váha samce (psa) 7kg, Váha samice (feny) 6kg, to jsou váhy uváděné v odborné literatuře jsou však případy a mnozí z nás je potvrdí, že váha psů může být i přes 8kg. Liška dosahuje rychlosti běhu 40km v hodině, což znamená že se pohybuje stejně rychle, jako pes. V Kohoutku mohou jedinci dosahovat, až 40 cm. Svou dlouhou oháňkou ccapřes 50% těla, působí lišky velice elegantně. Chrup lišky je v mléčné formě je 28 zubů, v trvalém chrupu poté liška nezubuje na 42 zubů dle vzorce 316/317.

Rozmnožování

Již v první zimě jsou lišky pohlavně dospělé a v lednu až únoru se aktivně podílejí na kaňkování. Několik lišáků najednou následuje i v období dne lištici, která se běhá. Jak již bylo uvedeno, kaňkování probíhá v zimě, a samice vrhají v březnu až dubnu, po 53 dnech březosti. Ve vrhu je nejčastěji 4 až 5 mláďat. (sehnat a vložit scan brlohu či nory) odkaz na internetové stránky firmy která umělé nory prodává dodává dělá)  možné zapojení do lokátoru. Silná reprodukční schopnost druhu způsobuje, že populace dokáže překonat až 60% roční úmrtnost, aniž by se to projevilo na počtu jedinců. Je možno pozorovat vydatnější vrhy v obdobích, kdy je úrtnost mimořádně velká, (z důvodu vztekliny nebo nadměrného odlovu v dané oblasti. Naopak pokud je hustota liščí populace zvýšena ve ztrahu k možnostem prostředí, počet mláďat se snižuje. Počet samic, (fen), které se podílejí na reprodukci, se rovněž výrazně liší podle oblastí od 40 do 98%

Způsob života

Život lišek, je v českých luzích a hájích, otázkou času. Přiznejme si kdo z nás ještě neslovil na čekané nebo při společném honu, či naháňce, zákonem povolenou škodnou, ale nerad bych předbíhal jelikož k lovu jako takovému se v průběhu příspěvku ještě dostaneme. K zajištění potravy obsazuje liška území, které může být až 500 hektarů velké. Mladé lišky se začínají potulovat ve stáří 3 až 4 měsíců. Liščata jsou velice citlivá na vlhko a chlad což zapříčiňuje častý zánik vrhů. Základní společenskou buňou je pár. Samec a samice obývají území, které aktivně brání proti svým soukmenovcům. Rozloha tohoto území se různí podle oblasti od 0,4 km2 až do více než 20km2, průměrná plocha býve ve východní a střední Evropě od 1 do 3 km2. Pokud jsou zdroje potravy dostačující může pár tolerovat přítomnost jinách lišek na svém území. Z mého sledování a obeznámení několika nor od sebe vzdálených vzdušnou drahou cca 500m, je takováto tolerance asi automatická J Tolerance jiného páru je většinou tolerancí samičího potomstva dominantního páru. Spolupodílí se na obraně území, avšak nereprodukuje se. Tyto skupinky čítají až 6 jedinců. Mláďata si jsou rovnoprávná v období koncem lét a začátkem zimy. Lišky jsou všežravci. Hlodavci, zajíci drobná pernatá zvěř – slepice sedící na vejcích, pomaleší zajíc, hmyz, mršiny, ale i větvičky žížaly a ovoce mohou doplňovat tento pestrý jídelníček.

Gunther Schumann, z pahorkatiny Hesenska v oblasti Reinhardswaldu,  náruživý myslivec a fotograf zvěře, který liškám a jejich pozorování věnoval skoro půlku svého života, a z jehož poznatků jsem při psaní tohoto článku čerpal, uvádí ve svých poznatcích, zmínku o odlovu těchto zvířat a jejím dopadu na chod v honitbách, kde se lišky loví převážně na polích a loukách. Proto je velice zajímavé poznání, že právě lišky žijící hluboko v lese mohou udržet po léta pevné sociální svazky. Jsou totiž mnohem více chráněny, před myslivci jelikož na srnčí a jelení zvěři nemohou způsobit takovou škodu. Jiejich možnosti krytu, jsou téměř nevyčerpatelné. Naproti tomu v polích, kde myslivec zná těch několik vhodných brlohů a krytů,  (což je i můj případ J), je liška kvůli bažantům a zajícům intenzivně pronásledována a lapána do pastí, odstřelována u nor nebo na čekané, lovena na naháňkách. Výsledkem tohoto odlovu je poté změna sociálních vazeb. Lišky nemají pevné revíry a netvoří pevné páry. Každá kaňkující liška si najde spíše náhodného partnera, který, když je úspěšný hned táhne dál, aby hledal své štěstí u dalších. Počet liščat ve vrhu je v takových honitbách zpravidla větší než u lišek žijících v lese. Putování mladých lišek je poté delší a jejich agresivita je také větší. Vyhledávané polní honitby jsou pro liščí populace velmi přitažlivé. Čím víc se v nich lišky loví, tím větší je přírustek.  To by bylo asi v krátkosti k lišce obecné , která se vykytuje v naší blízkosti a jejíž lov je a bude součástí myslivosti, ještě v následujících desetiletích.

Za zmínku stojí krátká informace o lišce polární (Alopex lagopus).

Liška polární (pesec) žije v tundrách Sklandinávie, na Islandu a v Rusku na sever od 60. Rovnoběžky. Je o něco menší než liška obecná a její kožich je v zimní polovině roku čistě bílý, v létě mdle pak mdle šedohnědý. Kaňkuje o něco pozdeji než liška obcená, jinak se způsobem života obě dosti podobají. Příležitostně žije v malých skupinách a je velmi aktivní za dne.

Lov

Mezi oblíbené způsoby lovu patří odchyt do pastí, odstřel na újedi či pronásledování na lyžích nebo sněžnicích.
Pojďme mrknout v krátkosti na oblíbené lovy lišek, v minulosti a dnes. Co převládá tu či jinde aneb jiný kraj jiný mrav. Jak již jsem v předchozím příspěvku zmínil lišky u nás lovíme převážně, na čekané, obeznámením brlohu – nory, poté s maximálním zapojením lovecky upotřebitelných psů – norníků, či do lapacích pastí, k pozdějšímu cvičení v umělé noře. Jaká je nejvohdnější zbraň na lov lišky ví asi dle své zkušenosti každý sám. Tyto způsoby lovu se vůbec neliší od lovů, které byly realizovány v minulosti. Straou tradici s vysokou společenskou hodnotou mají ve Veslké Británii dodnes.  Společným znakem pro lov koňmo byly i společenské lovy ve Francii v polovině od poloviny 17.století až do poloviny století 18. Popravdě tzv. Štvanici na lišku holdovalo v tomto období veškeré šlechtické osazenctvo, které vládlo v Evropě právě v těchto časech. (nascenovat, obrázky z knihy lov o společných akcích na lišku str 143,158,159). Byť se jim do roku 1850 podařilo v německých lesích různými druhy lovu doslova vystřílet vše co tehdejší hvozdy ve zvěřině nabízeli lišce se přežít  podařilo, díky jejímu způsobu života v noře. Velice zajímavou disciplínou pro lov lišky bylo sokolnictví, kterému se ještě v naší rubrice jako samostatné disciplíně lovu budeme věnovat.

Lovu Zdar!


úterý 5. ledna 2016

Vítejte na mysliveckém blogu!

Vážení myslivci,
přátelé myslivosti a přírody, dovolte abych vás přivítal na nově spuštěných stránkách s názvem www.myslivecky.cz.

Tyto stránky vznikly po několika strávených týdnech, při čekání na srnce I. věkové třídy, jakožto druhotný produkt, mého úspěšného slovení obeznaného kusu. Rád bych těmito stránkami sdílel, moje dojmy a zážitky z myslivosti jako takové, tak zážitky, které jste zaznamenali vy, při dosledu, či šoulačce, brigádách či veselicích posledních lečích nebo společných akcích honech na drobnnou, či na naháňkách.

Rád bych se zároveň touto formou podělil o návody, fígle, rady, a postřehy starších zkušenějších myslivců, a ujednotil si tak představu o realizaci myslivosti v různých koutech naší země. Dostatečný prostor bych poté chtěl věnovat zajímavostem z vašeho okolí, postřehům, fotogalerii Vámi slovených kusů s následným hodnocením.
Nepravidelně, byste měli zaznamenat pozvání zvláštního hosta, který spojil svůj život s myslivostí, či přírodou. Přijde řeč i na testování, a srovnávání, vesměs všech, nezbytností, které myslivci při svém koníčku využívají. Proto si na mušku vezmeme, srovnání mezi jednotlivými dovozci oblečení, střeliva, zbraní, firmami zprostředkujících lovy v zahraničí a toho ostatního.

Snažil jsem se myslet i na dění ve vašem okolí a realizaci akcí, cvičné střelby, otevřené hony, poslední leče, které probíhají či budou probíhat za Vaší účasti.

K tomu by měl přehledně přispět plán akcí. Pochopitelně nazapomeneme ani na myslivecký kalendář.
V neposlední řadě, určitě nezapomeneme na nejvěrnějšího přítele myslivce, čimž je jeho pes, Jednotlivým plemenům se pokusíme v průběhu času věnovat do hloubky – trochu více pod srst . Pro registrované jsou připravené zajímavé slevy na myslivecký sortiment eventuelně slevy představeného zboží.

Lovu a Lesu Zdar! Příjemné čtení Vám přeje Vašek