Irský teriér

Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem.. Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku.. FCI-Standard č. 139 / 02. 04. 2001 / GBIrský teriér Irský teriér - Irish Terrier Irský teriér Země původu:Irsko.

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001.Irský teriér Využití:Všestranný sedlácký pes, rodinný společník, hlídač s naprostým pohrdáním nebezpečím či zraněním, lovecký pes.Irský teriér KLASIFIKACE FCI:Skupina 3 teriéři.Sekce 1 Vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.Irský teriér

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED

Z Irska pocházejí čtyři plemena teriérů, která se dosti značně liší od teriérů na kontinentu či v Anglii. Pes, který je nyní oficiálně nazýván irským teriérem, je pravděpodobně nejstarším z irských plemen teriérů, avšak záznamy jsou tak vzácné, že by bylo značně obtížné tento názor přesvědčivě prokázat. Před rokem 1880 nebyla barva irského teriéra pevně stanovena. Kromě červených jedinců existovali rovněž psi černí s pálením nebo někdy i žíhaní. Na konci 19. století vznikly snahy vyřadit černé psy s pálením a žíhané psy, takže s nástupem 20. století měli již všichni irští teriéři červenou srst. Červeně zbarvený irský teriér se brzy objevil na výstavách v Anglii a ve Spojených státech, kde byl s nadšením přijat. Pověst irského teriéra se dále rozrostla během první světové války, kdy byl uprostřed válečné vřavy používán jako posel, čímž prokázal jak svou inteligenci, tak svou nebojácnost. První klub tohoto plemena byl založen v Dublinu 31. března 1879. Irský teriér se stal prvním představitelem skupiny teriérů, kterého English Kennel Club na konci 19. století uznal jako původní irské plemeno.Irský teriér

CELKOVÝ VZHLED

Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem. Musí mít dostatek substance, zároveň však nesmí být nemotorný, neboť rychlost, vytrvalost a síla jsou pro něj velmi důležité. Irský teriér nesmí být „tupý“ ani „těžký“, nýbrž by měl být stavěn na „liniích rychlosti“, představujících elegantní „sportovní typ“.Irský teriér

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT

Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce.Irský teriér si nezaslouží svou pověst, že se často pouští do potyček s jinými psy, a to dokonce někdy i ve výstavním kruhu. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: „strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana“.Irský teriér

HLAVA:Dlouhá, bez vrásek a záhybů.

LEBEČNÍ PARTIE:Mozkovna: Plochá a mezi ušima dosti úzká; směrem k očím se mírně zužuje.Stop: Z jiného pohledu než z profilu sotva viditelný.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:Nosní houba: Musí být černá.Pysky: Měly by být dobře přilehlé a na vnější straně téměř černé.Čelisti: Musí být silné a svalnaté, jejich délka musí umožňovat dobré uchopení.Zuby: Měly by být silné, rovnoměrné, bez zánětů; vrcholky horních řezáků mírně překrývají dolní.Líce: Nepříliš plné. Pod očima by se měly mírně „ztrácet“, aby neměly vzhled chrta.Oči: Měly by být tmavé, malé, nevystouplé a plné života, s ohnivým a inteligentním výrazem. Žluté nebo světlé oko je nanejvýš nežádoucí.Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné (tlusté), správně nasazené na hlavě a překlopené dopředu těsně k lícím. Horní linie ohybu ucha by měla být zřetelně nad úrovní hlavy. Ucho visící po straně hlavy, jako např. u ohaře, není pro irského teriéra charakteristické. Polovztyčené ucho je ještě méně žádoucí. Srst na uších by měla být krátká a tmavší, než je barva srsti na těle.Irský teriér

KRK:Měl by být dosti dlouhý a postupně se rozšiřující k plecím, správně nesený, kůže bez laloku. Po obou stranách krku bývá mírné zvlnění, které dosahuje téměř k základně ucha.Irský teriér

TRUP:Měl by být symetrický, ani příliš dlouhý, ani příliš krátký.Hřbet: Měl by být silný a rovný, bez známek ochablosti za plecemi.Bedra: Svalnatá a velmi mírně klenutá. Fena může být v bedrech mírně delší než pes.Hrudník: Hluboký a osvalený, ne však plný či široký. Žebra dosti pružná, spíše hluboká než oblá, náležitě uložená vzad.Irský teriér

OCAS:Měl by být nasazen poměrně vysoko, nesen čile, avšak ne nad hřbetem ani zatočený. Měl by být patřičně silný a plný a dosti dlouhý. Ocas se obvykle kupíruje tak, že dvě třetiny původní délky zůstávají. Ocas je hustě porostlý hrubou srstí, která není roztřepená ani netvoří třásně (praporce). V zemích, kde je kupírování zakázáno zákonem, je povolen jen přirozený (nekupírovaný) ocas.Irský teriér

KONČETINY:Oba páry končetin by se měly pohybovat přímo dopředu.Irský teriér Hrudní končetiny:Plece: Musí být jemné, dlouhé a šikmo uložené.Lokty: Pohybují se volně po stranách.Předloktí: Středně dlouhé, dokonale rovné, s řádně vyvinutými kostmi a svaly.Nadprstí: Krátká a rovná, téměř neznatelná.Irský teriér Pánevní končetiny:Měly by být silné a svalnaté.Stehna: Mocná.Kolena: Středně zaúhlená.Hlezna: Nízko u země.Tlapy: Měly by být silné, středně okrouhlé a přiměřeně malé; prsty klenuté, nevytočené, ani vtočené. Nejvíce žádoucí jsou černé drápy. Polštářky zdravé a nerozpraskané, bez rohovitých výrůstků.Irský teriér

CHODY/POHYB:Hrudní i pánevní končetiny jsou vedeny přímo vpřed a rovnoběžně, lokty se pohybují souběžně s osou těla, po stranách volně; kolenní klouby nejsou vytočené, ani vtočené.Irský teriér

OSRSTĚNÍ Irský teriér Srst:Měla by být hustá a drátovitá, jakoby rozlámaná, avšak stále ploše přiléhající. Jednotlivé chlupy rostou tak hustě a blízko u sebe, že když je rozhrneme prsty, není vidět kůže. Srst není měkká, ani hedvábná, a není tak dlouhá, aby zakrývala obrys těla, zejména u pánevních končetin. Srst není zvlněná, ani kudrnatá. Srst na obličejové části je stejná jako na těle, ale krátká (zhruba 7 mm), téměř hladká a rovná. Mírný vous tvoří jedinou dlouhou srst (dlouhou pouze ve srovnání se zbývající srstí), která je přípustná a také charakteristická. „Kozí bradka“ naznačuje, že osrstěním prostupuje hedvábná a celkově špatná srst.Běhy: Nohy jsou bez praporců a jsou stejně jako hlava porostlé tvrdou srstí, jež je kvalitou stejná jako na ostatním těle, avšak není tak dlouhá.Irský teriér Barva:Měla by být jednotná, nejvíce preferovaná je jasně červená, červeno-pšeničná nebo žlutočervená. Na hrudníku někdy bílá skvrna. Malé množství bílé se často objevuje u všech jednobarevných plemen.Irský teriér

VELIKOST:Výška v kohoutku: Zhruba 45,5 cm.Irský teriér
HMOTNOST:Psi: 12,25 kg.Feny: 11,4 kg.Irský teriér
VADY:Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.Irský teriér
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:Nosní houba: Jiné zbarvení nosu než černé.Čelisti: Výrazný podkus nebo předkus.Barva: Jakákoliv jiná barva než červená, žlutočervená a pšeničná. Malá bílá skvrna na hrudi je povolena jako u ostatních jednobarevných plemen.Tlapy: Rohovité výrůstky nebo praskliny na polštářkách.Irský teriér Poznámka:Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Daněk evropský

Rozšíření

Daněk evropský (Dama dama L., 1758) z čeledi jelenovití (Cervidae) s lopatovitými parohy je nejúhlednějším evropským jelenem, podobný svým zbarvením jelenu sikovi.

Daněk pochází z oblastí Středomoří a Malé Asie. První zmínky o jeho výskytu v českých zemích jsou z počátku 16. století. Byl chován až do konce 19. století v oborách. V té době byl vypuštěn do mnoha volných honbišť, kde se nachází dosud.

Popis

Kohoutková výška u samců se pohybuje mezi 85 až 90 cm. Dosahují délky 130 až 170 cm (bez kelky), ocas pak měří 16 - 19 cm. Letní červenohnědé zbarvení je bíle skvrnité. Skvrny jsou v podélných řadách. Břicho, vnitřní strany běhů a zrcátko, tj. bílá plocha v okolí řiti, jsou čistě bílé. Zimní zbarvení je tmavohnědé. Skvrny jsou nezřetelné, nebo nejsou vůbec patrné. Paroží je lopatkovité, podobné losímu, které však má i na zadním okraji zářezy.

Etologie

Obývá listnaté a smíšené lesy. V přírodě je plachý, ale v oborách vychází na pastvu i na otevřená prostranství. Samice s mláďaty a mladší samci žijí v oddělených stádech, dospělí samci jsou většinou samotářští. Na začátku podzimní říje samci soupeří o výsadní postavení a přetlačují se parohy. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné mládě. To se brzy dokáže postavit na nohy, ale až do stáří několika týdnů většinu času leží.

Swarowski optik

Swarovski optik

 

Přátelé, kamarádi rozšířili jsem rubriku les&lov o kategorii optika a dalekohledy tak jako u ostatních kategorií bude tato část věnována pouze dalekohledům a puškohledům všech firem napříč trhem. Popravdě vede mne k tomu jedna zkušenost, která již potkala asi každého z nás. V krátkosti popíšu :-) ve shonu dnešní doby, přiběhnete z práce pořešíte vše potřebné a už abyste byli v lese. Víte že cesta na posed Vám od baráku zabere minimálně 45 min až hodinu svižné chůze, pokud již dopředu neplánujet že budete šoulat. Když jste asi u konce cesty a chcete obeznat a prověřit část prostoru před sebou jelikož jste zaregistrovali pohyb srnčí zvěře automaticky chmatáte pro dalekohled a zjišťujete že? že tam není. Místo toho aby se nacházel v oblasti hrudníku v klidu je na poličce u vás doma :-(

     Co většinou v těchto chvílích následuje víme všichni velmi dobře. Sledování zvěře přes puškohled je sice řešení, ale pokud sedíte na lavici na dubu s omezeným prostorem pro manipulaci se sebou sama je poměrně těžké takto strávit následující 3 - 4 hodiny. Na současném trhu nabízí bezpočet firem, portfolio, dalekohledů, puškohledů, pozorovacích biokulárů, atd. atd. atd. a tak věřím že se na všechny postupem času dostane. Firma se kterou dnešní prezentaci zahájím, patří mezi špičky v oboru. Je asi zbytečné dělat jí delší prezentaci, všichni totiž víme co znamená Swarovski optik.

 

Založení firmy se traduje do roku 1895 kdy Daniel Swarovski v rakousku vyvinul první elektronickou brusku na šperkařské kameny a v Tiroslku tak založil rodinný podnik, který se v krátkosti stal synonymem pro nejčistší křišťálové sklo. V roce 1959 vyvýjí firma první puškohled a  v roce 1967 první teleskopiský dalekohled následuje rok 1971 kdy Swarovski vyrábí vůbec první dalekohled na světě s pogumovanou úpravou, v roce 1976 poté první puškohled s vlastní technologií Nova-Teleskop-Okular bránící poranění oka při výstřelu z nevýhodných poloh. Od roku 2007 se setkává řada puškohledů s označením Z6 u široké lovecké veřejnosti s velkými ohlasy.

 

Co si představit pod zkratkou Z6?

 

Co to je 6násobný zoom?

Puškohledy s variabilním zvětšením, které byly doposud vyráběny, nabízely svým uživatelům 3násobný (např. 3-9x nebo 4-12x, vesměs s tubusem o průměru 1″) nebo 4násobný zoom (např. 1,5-6x, 2,5-10x nebo 3-12x, v tubusech o průměru 30 mm). Všichni světoví výrobci špičkové optiky se snažili vyrobit puškohled s větším zoomem, a tím nabídnout zákazníkům puškohled s velkým rozsahem. Firmě Swarovski Optik se podařilo v letošním roce uvést do prodeje řadu puškohledů Z6, která disponuje 6násobným zoomem!

Co to znamená?

Díky nové převratné konstrukci přichází řada, která začíná naháňkovým puškohledem 1-6x24.
Tento puškohled nabízí při nejmenším zvětšení nepřekonatelné zorné pole 42,5 m na 100 m a současně v případě potřeby možnost využít zvětšení 6 ×.
Jako univerzální byl donedávna označován puškohled 1,5-6x42. V řadě Z6 nabízíme puškohled 1,7-10x42, který má při nejmenším zvětšení zorné pole 25,2 m na 100 m, ale především je možno ho využít pro střelbu na větší vzdálenosti při zvětšeních až do 10 ×.
Za skutečně univerzálním je pak možno označit nový puškohled 2-12x50. Jeho možnosti použití jsou nesmírně široké, při vynikající světelnosti máme puškohled se zvětšením až do 12 × a současně je možné ho díky obrovskému zornému poli (21 m na 100 m při zvětšení 2 ×, pro srovnání puškohledy 3-12x mají při zvětšení 3 × zorné pole cca 11–12 m) použít při naháňkovém způsobu lovu.

Větší bezpečnost.

Řada Z6 je pro větší bezpečnost střelců vyráběna se zvětšeným odstupem oka od puškohledu (na vzdálenost 95 mm). U modelu 1-6x24 EE je pro účel lovu zbraněmi velkých kalibrů (tropické lovy) vzdálenost oka upravena na 120 mm!

 

Provedení Z6i – s osvětleným bodem.

I v této oblasti přichází firma Swarovski Optik s převratnými patenty. Ovládání a regulace intenzity osvětlení záměrné osnovy (oranžový bod) je nově umístěno do integrované jednotky na okuláru puškohledu. Toto provedení je maximálně odolné proti poškození, přitom svou výškou nepřesahuje krytku rektifikačního mechanismu a nepřekáží střelci ve výhledu. Ovládání je plně digitální, zapíná se přepínačem umožňujícím zapnutí do jednoho ze dvou režimů – denní pro velký jas bodu a noční pro malý jas. Vlastní jemná regulace se pak provádí pomocí dvou tlačítek (podobně jako na televizním ovladači). Jednotka disponuje paměťovou funkcí nastavení pro každý z režimů. Pro ochranu baterie před vybitím jsou nastaveny automatické vypínací časy – na 3 hodiny v denním režimu a na 5 hodin v nočním režimu. Pro každý model je nabízeno několik typů záměrných osnov.

 

Uživatelské výhody.

Základní vlastností této revoluční novinky je absolutní univerzálnost puškohledů. Současně je zajištěna větší bezpečnost střelce a díky novému způsobu ovládání osvětlení záměrné osnovy i velmi příjemné používání. To vše při zachování kvality brilantní optiky Swarovski, při zachování rozměrů (tubus o průměru 30 mm nebo stále více žádaná šína Swarovski Rail) a hmotnosti do 500g.

Veškeré další informace i o produktech nalezenete na oficiálních stránkách společnosti Swarovski na které naleznete odkaz zde:

www.swarovskioptik.at

 

Velšteriér - Welsh Terrier

Velšteriér - Welsh Terrier

 

Povaha plemeneJako snad všichni teriéři i velšteriér se projevuje velice živě a energicky, má rozhodně svojí hlavu, je dost tvrdohlavý a nikdy ho neomrzí jakákoli hra. Patří mezi vášnivé aportéry a k vybití své nekonečné energie potřebuje prostor větší než panelákový byt. Jelikož v sobě nezapře loveckého ducha, je velšteriér velmi dobře vycvičitelný a ovladatelný. Miluje společnost, ale patří spíše do aktivní rodiny, která mu bude věnovat dostatek pozornosti. Velšteriér si rozumí s dětmi, dokáže si s nimi hrát celé hodiny, nechá si leccos líbit, přitom není agresivní. Jedná se o velice oblíbené společenské plemeno, které si oblíbí téměř každý už pro jeho nekonečný elán a dobrou náladu. Když ale není zbytí, probudí se ve Velšteriérovi bojovník a stává se ostrým a neohroženým psem v každé situaci.Pozor však na ostatní psy, může se k nim chovat dominantně.

Popis velšteriéra

Velšteriér je pes střední velikosti, ušlechtilého vzhledu. Uši má malé, ve tvaru písmene V, oči jsou tmavé a mandlovité. Nejčastější zbarvení je syté černo-tříslové (black and tan), ale také černošedé s pálením. Srst je hustá, hrubá a drátovitá, potřebuje speciální úpravu. Po narození jsou štěňata Velšteriéra celá černá, svou charakteristickou barvu získávají až později. Výška v kohoutku by měla dosahovat maximálně 39 cm, váha 9 - 9,5 kg. Velšteriéra bychom si mohli snadno splést s podobným plemenem Lakeland teriér, který je však menší a mnohem vzácnější. Základní péče o psaProblémy s výcvikem velšteriéra se nevyskytují příliš často. Velšteriér se uplatňuje  jako norník v oboru myslivosti, bývá úspěšný i v agility. Při důsledném výcviku tento pes poslouchá na slovo a brání svého pána na každém kroku. Srst velšteriérů je velice specifická, vyžaduje proto více pozornosti. Musí se minimálně dvakrát ročně upravovat trimováním u odborníků. Následkem nesprávné péče může srst světlat, ztrácet zlatohnědou barvu. Nevyhnete se ani každodennímu česání a kartáčování.

Historie plemene velšteriér

Za předky velšterierů se považují evropští vlci. Jako většina teriérů byl vyšlechtěn ve Velké Británii, a to ve Walesu k norování, lovu krys a práci pod zemí. U nás je i díky své velikosti považován za jednoho z nejlepších norníků vůbec. Velšteriér je přímým potomkem již zaniklého plemene hrubosrstého staroanglického black and tan teriéra využívaného k lovu škodné, tzn. lišek, kun, ale dokonce i vyder a jezevců. V 19. století se ale začal křížit s dalšími plemeny jako foxteriér nebo jorkšírský teriér, jako samostatné plemeno byl v Anglii uznán až roku 1887. Poměrně dlouhou dobu existovaly dvě lehce odlišné varianty dnešního Velšteriéra, jedna z Walesu, druhá křížením erdelteriéra a foxteriéra z Anglie. Mezi světovými válkami se však plemeno finálně sjednotilo. Ušlechtilost Velšteriérů dokazuje i fakt, že jednoho choval i sám princ z Walesu, tedy pozdější král Jiří. Nyní je velšteriér velice populární nejen u nás, kde má již své pevné místo, ale i například v Severní Americe.
Veškeré informace o klubu teriéru se dozvíte na stránká Českomoravské myslivecké kynologické jednoty při klubu teriérů, kde naleznete kontakty zodpovědných osob za jednotlivá plemena, členství v klubu akce poplatky a další...
www.cmkj.eu

Bretaňský ohař

 

Povaha plemene

Inteligentní psi této rasy vynikají nad jiné svou mimořádnou přítulností a pozorností vůči svému pánu. Jejich citlivá duše reaguje jako barometr na vše, co se doma děje, a proto se hodí spíše k vyrovnaným a harmonicky žijícím majitelům. Bretaňský ohař jen těžko zvládne pozdější změnu majitele bez následků. Přes svou schopnost být ideálním rodinným společníkem je to ze své podstaty lovecký pes a tomuto svému zaměření zůstává ve své povaze věrný. Má vynikající čich, je hbitý, mrštný rád přináší a dobře vystavuje. Bretaňský ohař je náročný na množství a pravidelnost pohybu.

 

Popis bretaňského ohaře

Tito psi mají menší a spíše podsaditou postavu kvadratického formátu a jemnou, rovnou, eventuelně jen lehce zvlněnou srst. Bretaňský ohař se vyskytuje v následujících barevných varietách - bílá s oranžovou, bílá s kaštanovou, bílá s černou, trikolorní, nebo žíhaná jednou z výše uvedených barev.

Ideální kohoutková výška psů je stanovena na 48 cm, u fen je doporučována nejméně 47 cm.

Tělo je kompaktní, mírně podsadité. Bedra bretaňského ohaře jsou mohutná a široká. Ocas u tohoto plemene často od narození chybí, nebo se později krátí. Nohy má bretaňský ohař jen středně zaúhlené. Hlava má zaoblený tvar, čenich je ale značně zašpičatělý. Uši jsou krátké, vysoko nasazené a bretaňský ohař je nosí svěšené dolů. Jejich špičky jsou rovněž zakulacené. Oči mají barvu tmavého jantaru.

 

Základní péče o psa

Srst těchto psů vyžaduje kartáčovaní alespoň jednou týdně, přičemž partiím, kde jsou chlupy dlouhé, je třeba věnovat ještě o trochu více pozornosti, aby nedocházelo k jejich zacuchávání a žmolkování. Výchova bretaňského ohaře by neměla být nijak zvlášť složitým procesem, pokud majitel respektuje vrozenou citlivost plemene a přistupuje k výcviku s důsledností, ale i laskavostí. Tvrdý přístup, nebo nečekané výlevy nálad majitele tohoto psa jen poznamenají.

Bretaňský ohař je lovec. Jedna, či dvě krátké procházky nebudou v případě tohoto plemene nikdy stačit. Psi vyžadují dlouhé procházky a možnost volně běhat, skotačit a hrát si. V ideálním případě by měl být bretaňský ohař zapsán k loveckému výcviku, nebo by mu měla být nabídnuta alespoň nějaká náhradní pohybová aktivita, např. psí sporty. Důležité je zvládnout s bretaňským ohařem minimálně základní výcvik poslušnosti, aby se pes nevydával na vlastní lovecké výpravy bez souhlasu svého pána. Bretaňský ohař si při dostatečně srozumitelném výcviku a výchově dokáže poslušnost nakonec velmi dobře osvojit.

 

Historie plemene bretaňský ohař

Blízký příbuzný špringršpaněla a anglického setra, který tvoří pomyslný mezičlánek mezi klasickými ohaři a španěly. První standard plemene bretaňských ohařů spatřil světlo světa v roce 1907, posléze ale ještě doznal některých drobnějších změn a současná podoba bretaňského ohaře tak byla uznána až v roce 1938.

Srnec

Srnec

Prátelé, kamarádi krásné počasí vonící sena a částečně posekané ale i neposekané louky dávají kryt černé i srnčí zvěři. Lovecká sezona byla v plném proudu. Vodící bachny potěší nejedno myslivecké oko a pruhovaná droboď pod nimi se má radostně k světu. Ne jinak je to i u nás. Černé je nespočet velké bachny mají od 6 do 10 ks. Jen málo kdy se poštěstí zahlédnout menší rudl. Letos nás opět sežerou pomyslel by si jeden ale opak je pravdou. Vysokým odlovem se nám zvěř černou daří regulovat. Kryt jim zjara výrazně zlepšuje jetelotráva která je vyseta na většině luk. S posunem času jsou bachny se selaty vidět na krmelištích či kořínkováním a buchtováním přímo v jeteli.
   
Po několika dnech chození na posed a několikaretém spočítání nejednoho prasečího potomka mne překvapil srnec I. věkové třídy. Dobrý vítr a poměrně rozumná vzdálenost mi dala příležitost k úspěšnému lovu. Srnec náhle vyskočil z krytu staré hruškovny na jetel, který byl vyset na louce u kočícího sadu. Jelikož jsem měl srnce již přečteného netrvalo dvakrát dlouho a měl jsem zamířeno na komoru. Po ráně zůstal srnec krátce stát a pmalu se nakláněl k jedné straně, až se přes krátké skoroposezení stratil volným pádem v jeteli. Zajistil jsem, slezl z posedu a po přímce výstřelu se vydal ke kusu. Chvilku jsem ho ve zrostlém porostu hledal, jelikož jetel byl v té době ke kolenům, ale nakonec vše dopadlo dobře.

Následující dva dny poté se dozvídám, že jsou úspěšní i ostatní kolegové se združení. A tak společně i jim přeji Lovu Zdar a všem , kteří již mají toho svého srnce vyhlédlého.
Příjemné zážitky nejen při jarním lovu, ať při šoulání či na čekané.

Kuna

KUNA SKALNÍ

(Martes Foina)

řád: šelmy
čeleď: lasicovití
podčeleď: lasice

Je asi tak velká jako kočka domácí - měří 30-50cm, huňatý ocas má dlouhý 10 až 20 cm, váží 0,8 až 2kg. Má ovšem štíhlejší tělo s krásnou hedvábnou srstí s bílou náprsenkou. polštářky na tlapách nemá kuna skalní porostlé srstí. Proto zanechává ve sněhu zřetelnější stopy. Dožívá se asi 18 let.
Kuna skalní se vyskytuje v Evropě, severní Asii mimo Čínu a v jižní Asii. U nás původně sídlila v skalnatých krajinách, v málo obydlených oblastech tam žije dosud. Časem si zvykla na lidská obydlí a dnes, alespoň v Evropě, žije hlavně v lidských stavbách, nebo v jejích blízkosti, např. v remízkách nebo větrolamech. Nejraději se usazuje na půdách nebo ve starých stodolách. V místech výskytu s kunou lesní se obě kuny navzájem vyhýbají. U nás byl podle myslivecké statistiky za rok 2004 početní stav kuny skalní a kuny lesní dohromady 69 725 a bylo jich celkem uloveno 17866.
Kuna skalní loví hlavně potkany, myši a krysy (to byla její původní potrava a podle součastných rozborů obsahu jejího žaludku tvoří 80% její potravy). Nepohrdne ale ani drůbeží, holubem, drobným ptactvem nebo vajíčkem, ve městě konzumuje i odpadky. Na podzim a v zimě tvoří její jídelníček z velké části ovoce.
Kuna je březí devět měsíců. Doba březosti je tak dlouhá, protože se vývoj zárodku v matčině těle na určitou dobu zastavuje (asi 6 měsíců). Až po této utajené březosti se zárodek opět normálně vyvíjí. V dubnu vrhá samice ve svém pelechu dvě až pět mláďat. Ta jsou 5 týdnů slepá a 3 měsíce plně závislá na matce. K jejich osamocení dochází až na konci léta.
Kuna skalní je užitečná šelma, protože loví hlavně myšovité hlodavce. V lidských obydlích ale může být velmi nepříjemná tím, že zabíjí drůbež, pojídá vajíčka, nebo působí hluk na půdách a to zejména v noci. Mezi její nepříjemnou vlastnost patří to, že zpravidla usmrtí víc živočichů než je schopna sama zkonzumovat. Vajíčka je například schopna přenést na velkou vzdálenost a za čas je můžeme najít na opuštěném místě na půdě.
Mnoho majitelů nemovitostí se proto snaží kuny zbavit. Lov kun skalních je podle vyhlášky 245/2002sb. povolen od 1. listopadu do konce února, v oblasti výskytu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní lze kunu skalní lovit celoročně to znamená, že kunu můžeme zastřelit, nebo odchytit do pasti. Do želez se kuna chytat nesmí, protože se jedná o trýznění. Kuna ale není zvíře, které by se dalo z obydlí lehce vypudit. Nastražené pasti se obvykle vyhne nepomáhá ani rozvěšení lidských vlasů nebo rozsypání pepře. Nevadí jí ani pach rozstříkaných chemikálií jako třeba petrolej, formalin, savo... Někdy už vypadá, že kuna odešla, ale za čas se opět vrátí.
Kunu skalní není snadné spatřit, protože je aktivní hlavně v noci a ve dne vylézá jen zřídka. V zimě jsou vidět její stopy ve sněhu, v létě po sobě zanechává hromádky výkalů, které často obsahují pecky. Kuna dokáže škodit i na zahrádce a to tím, že se ráda popelí a tím ničí rostliny. Když si umane dokáže zničit třeba kus záhonu, nebo poláme větvičky na okrasných rostlinách. To vše je dáno její hravou povahou a často to vypadá tak, že nám to kuna dělá naschvál. Na naší zahrádku chodí kuna přes dřevěný plot stále na stejném místě, řekl jsem si tedy, že jí v tom zabráním a natloukl jsem na plot pilový list tak, že z jedné strany byla zeď a z druhé strany rostl mohutný popínavý plamének. Kuna se pilce vyhla, ale přes plamének přeskakovala tak dlouho, až ho celý zničila a na zahradu se stejně dostala. Motoristům kuna skalní škodí zase tím, že z neznámých důvodů překousá kabely na zaparkovaných automobilech.
Kuna skalní je tedy šelmička, která nás svojí přítomností otravuje, ale na druhou stranu nám zase vychytá skoro všechny myši. Když nám tedy zrovna nekrade vajíčka, nebo nezabíjí slepice je asi nejlepší jí nechat být ať si s námi žije.

KUNA LESNÍ

(Martes martes)

řád: šelmy
čeleď: lasicovití
podčeleď: lasice

Je velká až 80cm, huňatý ocas má dlouhý 10 až 20 cm, váží 1 až 1,4kg. Má štíhlé tělo s hustou, hladkou a hnědou srstí s krémově žlutou náprsenkou na hrdle. Ocas a končetiny má zbarveny nejtmavěji. Polštářky na tlapách má kuna lesní porostlé srstí, což má důležitý význam pro šplhání po zledovatělých větvích a stromech. Ve sněhu zanechává méně zřetelné stopy než kuna skalní. Dožívá se asi 18 let. Žije v Evropě a ve velké části Asie. Vyhledává zalesněné krajiny. Přes den většinou spí ve stromové dutině, nebo v opuštěném ptačím hnízdě. Večer se probouzí a vychází na lov. V korunách stromů se pohybuje velmi obratně, dokáže skákat ze stromu na strom skoky dlouhými až 4m. Po zemi se pohybuje krátkými skoky. Svůj okrsek si označuje páchnoucím výměškem, který vylučuje z pachových žláz pod ocasem. Tyto pachové značky spolu s trusem můžeme nalézt na lesních cestách, kamenech a na všech vyvýšených bodech jejího okrsku. Živí se menšími savci a ptáky. Zvířata přepadá skokem a zakusuje je hryznutím do krku. Mezi její nejoblíbenější kořist patří veverky. Ráda si také pochutná na sladkých plodech nebo i na hmyzu. Březost kun trvá devět měsíců (včetně utajené březosti). V dubnu samice vrhá dvě až pět mláďat, které váží asi 30 g. Mláďata samice zahřívá a houževnatě brání proti každému nepříteli. Mladé kuny dospívají ve dvou až třech letech.