Typický evropský ohař, navazující na "žluté turecké psy", zmiňované na území dnešního Maďarska už v době raného středověku. Z 15. století se dochoval první podrobnější popis psa, odpovídající dnešní vizsle. Ovšem skutečné plemeno se z ní vytvořilo až počátkem 20. století za přikřížení německých krátkosrstých ohařů, výmarských ohařů, pointrů a možná i chrtů. Cílevědomý chov začal v roce 1920, v roce 1936 byl maďarský ohař uznán FCI jako samostatné plemeno.
Charakteristika: Pes jemného a ušlechtilého vzezření i chování, přitom silný a temperamentní. Má vynikající lovecké vlastnosti: skvělý nos, pevné vystavování, spolehlivé aportování, živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Snadno navazovat kontakt s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem.
Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivé a jemné zacházení, nesnáší hrubost. Potřebuje dost pohybu.
Užití: Všestranný lovecký pes pro lov v poli, na vodě i v lese, projevuje výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, aportování. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i jako společník, i pro držení v bytě.
Výskyt: V poslední době u nás velmi oblíbené, téměř módní plemeno, z ohařů zřejmě nejčastěji chované i jako společník.
Možná záměna: Od většiny ostatních hladkosrstých ohařů se liší typickou zlatou barvou a jemnější tělesnou stavbou.
pes: 22 - 30 kg, 56 - 61 cm (s možnou odchylkou 1 - 4 cm)
fena: 22 - 30 kg, 52 - 57 cm (s možnou odchylkou 1 - 4 cm)
fena: 22 - 30 kg, 52 - 57 cm (s možnou odchylkou 1 - 4 cm)
Žádné komentáře:
Okomentovat