Liška obecná - Vulpes vulpes

Kamarádi, myslivci, přátelé,

dlouho jsem se nemohl rozhodnout jakým zvířetem, začnu na stránkách myslivecky.cz, sérii článků zaměřených na představení, jednotlivých druhů, žijících v našich lesích. A nezačnu nikým jiným než, liškou obecnou – (vulpes vulpes).

Je mé velice oblíbené zvíře, byť je to škodná. Liška obecná, patří mezi 12 druhů tohhoto rodu mezi největší. Vyskytuje se téměř všude na severní polokouli. Několik jedniců nasazených v Austrálii koncem minulého století, stačilo vemi rychle zaplavit téměř celý kontinent na mapě vyobrazeno modrou barvou.  S liškou se můžeme setkat prakticky v jakémkoli prostředí: zemědělské půdy, pouště, hory, Liška ze všech divokých zvířat je řazena pro svou povahu adaptace k nejnáchylnějším. 

Literatura

Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymáckých mýtech vystupuje hned v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání zajíc, někdy havran.

Pravděpodobně nejstarším literárním dílem, kde vystupuje liška, je sumerský mýtus Enki a Ninchursanga. Již v tomto mýtu je liška považována za chytrou, proto je požádána bohem Enlilem, aby našla a přivedla uraženou bohyni Ninchursangu, což liška provede.
V Řecku se v literatuře liška objevuje např. v Ezopových bajkách hned několikrát, ačkoliv zde není vždy ten, kdo někoho přechytračí, ale někdy je i ona přechytračena.
Liščí moudrost naznačuje i latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“, které se překládá jako „Liška se nedá chytit dvakrát“.

Ve středověku byla liška poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky, na štítu měli lišku např. vladykové z Úloha. Popularitu lišky dokazuje i fakt, že se stala jedním z atributů svatého Bonifáce

Vzhled

Vzhled lišky, je od prvního měsíce liščat, čokoládově hnědý, vzápětí začne nabírat střední odstín kamzíka. Kolem čtvrtého měsíce mají již liščata, kompletní dospělý kožich, na němž převládá zrzavá a hnědá. Mezi jejich prezentační znaky, patří extrementy, které slouží k vyznačení stopy.

Na stopě jsou střední polštářky prstů umístěny víc vpředu od postranních polštářků, než je tomu u psa. (vložit scan obrázku z knihy (myslivost-larrouse str.230 predátoři)

Základní charakteristika

Lišky obecné je uváděna v rozměrech: délka: od 0,70m do 0,80m, Váha samce (psa) 7kg, Váha samice (feny) 6kg, to jsou váhy uváděné v odborné literatuře jsou však případy a mnozí z nás je potvrdí, že váha psů může být i přes 8kg. Liška dosahuje rychlosti běhu 40km v hodině, což znamená že se pohybuje stejně rychle, jako pes. V Kohoutku mohou jedinci dosahovat, až 40 cm. Svou dlouhou oháňkou ccapřes 50% těla, působí lišky velice elegantně. Chrup lišky je v mléčné formě je 28 zubů, v trvalém chrupu poté liška nezubuje na 42 zubů dle vzorce 316/317.

Rozmnožování

Již v první zimě jsou lišky pohlavně dospělé a v lednu až únoru se aktivně podílejí na kaňkování. Několik lišáků najednou následuje i v období dne lištici, která se běhá. Jak již bylo uvedeno, kaňkování probíhá v zimě, a samice vrhají v březnu až dubnu, po 53 dnech březosti. Ve vrhu je nejčastěji 4 až 5 mláďat. (sehnat a vložit scan brlohu či nory) odkaz na internetové stránky firmy která umělé nory prodává dodává dělá)  možné zapojení do lokátoru. Silná reprodukční schopnost druhu způsobuje, že populace dokáže překonat až 60% roční úmrtnost, aniž by se to projevilo na počtu jedinců. Je možno pozorovat vydatnější vrhy v obdobích, kdy je úrtnost mimořádně velká, (z důvodu vztekliny nebo nadměrného odlovu v dané oblasti. Naopak pokud je hustota liščí populace zvýšena ve ztrahu k možnostem prostředí, počet mláďat se snižuje. Počet samic, (fen), které se podílejí na reprodukci, se rovněž výrazně liší podle oblastí od 40 do 98%

Způsob života

Život lišek, je v českých luzích a hájích, otázkou času. Přiznejme si kdo z nás ještě neslovil na čekané nebo při společném honu, či naháňce, zákonem povolenou škodnou, ale nerad bych předbíhal jelikož k lovu jako takovému se v průběhu příspěvku ještě dostaneme. K zajištění potravy obsazuje liška území, které může být až 500 hektarů velké. Mladé lišky se začínají potulovat ve stáří 3 až 4 měsíců. Liščata jsou velice citlivá na vlhko a chlad což zapříčiňuje častý zánik vrhů. Základní společenskou buňou je pár. Samec a samice obývají území, které aktivně brání proti svým soukmenovcům. Rozloha tohoto území se různí podle oblasti od 0,4 km2 až do více než 20km2, průměrná plocha býve ve východní a střední Evropě od 1 do 3 km2. Pokud jsou zdroje potravy dostačující může pár tolerovat přítomnost jinách lišek na svém území. Z mého sledování a obeznámení několika nor od sebe vzdálených vzdušnou drahou cca 500m, je takováto tolerance asi automatická J Tolerance jiného páru je většinou tolerancí samičího potomstva dominantního páru. Spolupodílí se na obraně území, avšak nereprodukuje se. Tyto skupinky čítají až 6 jedinců. Mláďata si jsou rovnoprávná v období koncem lét a začátkem zimy. Lišky jsou všežravci. Hlodavci, zajíci drobná pernatá zvěř – slepice sedící na vejcích, pomaleší zajíc, hmyz, mršiny, ale i větvičky žížaly a ovoce mohou doplňovat tento pestrý jídelníček.

Gunther Schumann, z pahorkatiny Hesenska v oblasti Reinhardswaldu,  náruživý myslivec a fotograf zvěře, který liškám a jejich pozorování věnoval skoro půlku svého života, a z jehož poznatků jsem při psaní tohoto článku čerpal, uvádí ve svých poznatcích, zmínku o odlovu těchto zvířat a jejím dopadu na chod v honitbách, kde se lišky loví převážně na polích a loukách. Proto je velice zajímavé poznání, že právě lišky žijící hluboko v lese mohou udržet po léta pevné sociální svazky. Jsou totiž mnohem více chráněny, před myslivci jelikož na srnčí a jelení zvěři nemohou způsobit takovou škodu. Jiejich možnosti krytu, jsou téměř nevyčerpatelné. Naproti tomu v polích, kde myslivec zná těch několik vhodných brlohů a krytů,  (což je i můj případ J), je liška kvůli bažantům a zajícům intenzivně pronásledována a lapána do pastí, odstřelována u nor nebo na čekané, lovena na naháňkách. Výsledkem tohoto odlovu je poté změna sociálních vazeb. Lišky nemají pevné revíry a netvoří pevné páry. Každá kaňkující liška si najde spíše náhodného partnera, který, když je úspěšný hned táhne dál, aby hledal své štěstí u dalších. Počet liščat ve vrhu je v takových honitbách zpravidla větší než u lišek žijících v lese. Putování mladých lišek je poté delší a jejich agresivita je také větší. Vyhledávané polní honitby jsou pro liščí populace velmi přitažlivé. Čím víc se v nich lišky loví, tím větší je přírustek.  To by bylo asi v krátkosti k lišce obecné , která se vykytuje v naší blízkosti a jejíž lov je a bude součástí myslivosti, ještě v následujících desetiletích.

Za zmínku stojí krátká informace o lišce polární (Alopex lagopus).

Liška polární (pesec) žije v tundrách Sklandinávie, na Islandu a v Rusku na sever od 60. Rovnoběžky. Je o něco menší než liška obecná a její kožich je v zimní polovině roku čistě bílý, v létě mdle pak mdle šedohnědý. Kaňkuje o něco pozdeji než liška obcená, jinak se způsobem života obě dosti podobají. Příležitostně žije v malých skupinách a je velmi aktivní za dne.

Lov

Mezi oblíbené způsoby lovu patří odchyt do pastí, odstřel na újedi či pronásledování na lyžích nebo sněžnicích.

Pojďme mrknout v krátkosti na oblíbené lovy lišek, v minulosti a dnes. Co převládá tu či jinde aneb jiný kraj jiný mrav. Jak již jsem v předchozím příspěvku zmínil lišky u nás lovíme převážně, na čekané, obeznámením brlohu – nory, poté s maximálním zapojením lovecky upotřebitelných psů – norníků, či do lapacích pastí, k pozdějšímu cvičení v umělé noře. Jaká je nejvohdnější zbraň na lov lišky ví asi dle své zkušenosti každý sám. Tyto způsoby lovu se vůbec neliší od lovů, které byly realizovány v minulosti. Straou tradici s vysokou společenskou hodnotou mají ve Veslké Británii dodnes.  Společným znakem pro lov koňmo byly i společenské lovy ve Francii v polovině od poloviny 17.století až do poloviny století 18. Popravdě tzv. Štvanici na lišku holdovalo v tomto období veškeré šlechtické osazenctvo, které vládlo v Evropě právě v těchto časech. (nascenovat, obrázky z knihy lov o společných akcích na lišku str 143,158,159). Byť se jim do roku 1850 podařilo v německých lesích různými druhy lovu doslova vystřílet vše co tehdejší hvozdy ve zvěřině nabízeli lišce se přežít  podařilo, díky jejímu způsobu života v noře. Velice zajímavou disciplínou pro lov lišky bylo sokolnictví, kterému se ještě v naší rubrice jako samostatné disciplíně lovu budeme věnovat.

Lovu Zdar!