Border terier

Vážení myslivci, kynologové,

Dlouho jsem se nemusel rozhodovat o plemeni, se kterým začnu psát článek v kategorii kynologie. Ano spousta z Vás poznala, že se jedná o Border teriera. Máme totiž rovnou dva. Po letech držení Velsch teriera bylo naše rozhodování a debata jaké plemeno obsadí na následující roky volieru velice horlivé. Osobně mě to táhlo vždy k drsnosrstému jezevčíkovi, ale nakonec jsem ustoupil a udělal jsem dobře. Mnozí z Vás, kteří toto plemeno mají již nebudou chtít jiného psa, je totiž srdeční záležitostí.

Border teriér

Border terier je psí plemeno vyšlechtěné ve Velké Británii v 18. století. Patří jak mezi teriéry, tak mezi lovecké psy. Hraniční pes.

V něčem je jako každý teriér: smělý, aktivní, přirozeně ostrý, velmi houževnatý. Přesto s ním prý je snazší pořízení než s většinou jeho příbuzných. Má být klidnější, mírnější a poslušnější. Důležité bylo, aby byl tak malý, aby se vešel do nory, tak ostrý aby, se nezalekl lišky ani jezevce, a tak otužilý, aby mu nedělalo problém skočit pro střelené zvíře do ledové vody. Dodnes patří ve své vlasti mezi lovci k nejoblíbenějším teriérům. Border má po materiální stránce jen malé nároky. Není nutno ho složitě upravovat jako většinu teriérů, nešpiní se. Je malý, skladný a přizpůsobí se čemukoli. I domácím zvířatům a ostatním psům. Postupně se border stal i docela oblíbeným pejskem rodinným. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám. Je lehko vycvičitelný.

Vzhled

1. Především je to pracovní teriér.
2. Hlava a lebka: Hlava se podobá hlavě vydry, v mozkovně je přiměřeně široká, čenichovou partii má krátkou a silnou.
3. Nos: Černě zbarvenému nosu se dává přednost, ale nos zbarvený játrově hnědě nebo masově není závažnou vadou.
4. Oči: Tmavé, živého výrazu.
5. Uši: Malé, tvaru písmene V, přiměřeně silné, dopředu klopené, vnitřními okraji přiléhající k lícím.
6. Chrup: Nůžkový skus, přičemž horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní. Zuby jsou v čelistech zasazeny kolmo. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je těžká vada a je krajně nežádoucí.
7. Krk: Středně dlouhý.
8. Trup: Hrudník je hluboký, úzký a dost dlouhý. Žebra zasahují daleko dozadu, nejsou příliš klenutá, takže je psa možno oběma rukama obejmout za plecemi. Bedra jsou silná.
9. Hrudní končetiny: Rovné, nepříliš hrubých kostí.
10. Pánevní končetiny: Uzpůsobené k běhu.
11. Tlapky: Malé, se silnými nášlapnými polštářky.
12. Ocas: Spíš krátký, silný u kořene, směrem ke konci se zužuje. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však nad hřbet zatočený.
13. Srst: Hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Kůže musí být silná.
14. Zbarvení: Červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky, modré s tříslovými odznaky.
15. Hmotnost: psi 5,8-7,1 kg, feny 5,1-6,4 kg

Úprava srsti

Technika a nástroje

Základním principem trimování je nutnost dostat z kůže chlup celý i s kořínkem. Pokud je chlup přetržen nebo přestřižen, hrozí nebezpečí, že takový chlup nevypadne a poroste dál, čímž se kvalita srsti výrazně mění. Z výše uvedené skutečnosti vyplývají požadavky na techniku úpravy. V žádném případě se žádný drsnosrstý teriér nesmí stříhat. Po ostříhání roste srst špatné kvality, je měkká, mnohem více se špiní, ztrácí se její barevná sytost. Je velmi pracné jednou ostříhaného psa následně vytrimovat. Při opakovaném stříhání se pes otrimovat už de facto nedá. (Velký pozor je třeba dávat na psí salóny, které slibují úpravu trimováním, ale ve většině případů psy jen lehce přetrimují na hřbetě a zbytek ostříhají.) Staří chovatelé používali při trimování pouze prsty, což je způsob sice ideální, ale dosti pracný. Dnes jsou k dispozici speciální trimovací nože. Jejich výběru je nutné věnovat pozornost, správný trimovací nůž umožňuje uchopit a najednou vytrhnout větší počet chlupů. Rovněž by neměl být problém s jeho pomocí vyčesat důkladně podsadu bez poškození krycí srsti. Především je nutné dbát na to, aby nástroj, pomocí něhož škubeme, byl tupý a chlupy nepřeřezával.
Vlastní trimování se provádí následovně – mezi palec a ukazováček nebo mezi plochu nože a palec se uchopí slabý chomáč chlupů a vytáhne se. Postupuje se ve směru růstu srsti.

Po otrimování kvalitní zralé srsti by měly být na zvířeti již viditelné krátké pesíky nové srsti. Někdy, zvláště po zimním období nám na psu může po otrimování zůstat i bohatá podsada, kterou je třeba trimovacím nožem ještě důkladně pročesat.

Sponové nůžky, trimovací nože, nůžky, efilační nůžky, hřeben.

Četnost

K četnosti trimování lze mít dvojí přístup - je možné nechat psa zarůst a otrimovat ho, až když se podobá spíše střapaté kouli nejistého původu než elegantnímu teriérovi. Pro aktivní myslivce se psy ustájenými trvale venku je však tento postup – zvláště v zimním období – jediný možný a četnost trimování těchto jedinců je 2-3x do roka.
Druhá možnost je protrimovávat psa průběžně. Nejlepší je ve vhodném termínu psa úplně otrimovat a pak už srst jen udržovat, to je proškubávat pouze uvolňující se chlupy. Tento postup je zvlášť výhodný u vystavovaných jedinců.

Veškerá péče o srst u tohoto plemene spočívá - kromě občasného pročesání hřebenem - v pravidelném trimování, a to buď jen prsty nebo trimovacím nožem. Přineseme-li si domů štěně border teriéra, zvykáme ho na česání hřebenem či trimovacím nožem – zatím pouze na česání, vlastní trimování přijde na řadu teprve, až bude co trimovat. Asi okolo 4 měsíců věku je vhodné vytahat prsty již odumřelou štěněčí srst. Pokud není pes vystavován na výstavách, stačí jej trimovat 2-3krát ročně, pes vystavovaný na výstavách či držený v bytě se pravidelně přetrimuje zhruba každých 6-12 týdnů dle individuálních dispozic jedince. Není to nijak náročné, protože odstávající, trochu přerostlá srst se dá lehce vytrhnout prsty. Vždy se však odstraní jen "zralá", tedy již odumřelá, srst.

Na hlavě a na uších se prsty pečlivě vytrhají všechny staré chlupy až k obočí a vousu. Obočí se přetrimujte, aby nebylo příliš dlouhé. Také vous se zkracuje, zvláště zespodu, ale s mírou. Starším psům vyrůstají zdola husté vousy, které připomínají knírače, ale hlava border teriéra by se měla podobat hlavě vydry. Srst před očima se odstraňuje, aby se uvolnili oči. V uších roste většinou jen málo chlupů, které je ale nutné vytrhat.

Hlava před a po úpravě.

Na hrudních končetinách se vytrhají všechny kudrnaté chlupy. Na jejich zadní straně, ani na pánevních končetinách nesmějí rušit upravený vzhled žádné třásně. Přesahující srst na tlapkách se stříhá. Silný ocas se trimuje tak, aby se postupně zužoval ke špičce, která se zakulacuje. Když jdou dlouhé chlupy na spodní straně ocasu špatně ven, mohou se po přetrimování ještě přistřihnout efilačními nůžkami.
Základní úprava srsti tedy kopíruje přirozený tvar těla, na výstavu má být střední délky, pouze na mordě se nechává ne příliš mohutný vous a srst na uších a citlivých partiích se udržuje krátká. Je vhodné si ještě v dostatečném předstihu před případnou výstavou vyzkoušet, jaká délka srsti a jaký typ úpravy určitému jedinci nejlépe "sedne", eventuelně kontaktovat zkušeného chovatele plemene a požádat ho o radu či pomoc.

Lovu zdar!